Proč poslouchat alba THULCANDRA, když naše domácí archivy doslova překypují desítkami nahrávek od opravdových architektů švédského black/death metalu? Němce považuji za asi nejvíce vzdělané uctívače (zejména kultu okolo Jona Nödtveidta) a z jejich tvorby osobně cítím nadšení a velkou dávku upřímnosti. Budeme hrát jako DISSECTION, protože nás to tak baví. Budeme hrát jako DISSECTION a pokusíme se alespoň částečně vyplnit tu obrovskou mezeru, která na scéně vznikla po vydání "Storm Of The Light´s Bane". Ten krásný příběh zůstal navěky nedokončen, nikdo z nás neví, kam až by se DISSECTION dostali nebýt té nešťastné události v Keillers parku, jež otřásla Göteborgem na konci července roku 1997. S otevřenou náručí vítám nejen tvorbu THULCANDRA, ale i množství dalších následovníků, kteří se nám snaží nastiňovat své vlastní vize a pokoušet se tak alespoň částečně zacelit ránu, jež v srdcích příznivců švédského true black/death metalu bude krvácet již navěky.

Steffena Kummerera všichni známe hlavně jako frontmana techniků OBSCURA, nicméně i jeho "švédský" levoboček prospívá velmi dobře. Po narození to byl divočák a neustále kolem sebe agresivně kopal, dnes už je mu třináct (počítám jen roky, ve kterých začala být THULCANDRA opravdu aktivní) a člověk by tedy čekal, že s nastupující pubertou se to bude jen a jen horšit. Opak je však pravdou, dnes dochází pravidelně do ZUŠ, nosí brejličky, pilně studuje a o holky se zajímá, jen když si potřebuje půjčit sešit či novou notovou osnovu. Jinými slovy, první dvě desky THULCANDRA jsou ještě syrové a trochu neuspořádané, zatímco aktuální, v řadě již pátý řadový kousek, je více umírněný a snad i lehce akademický.

Je znát, že Steffen Kummerer ještě více zamakal na komplexnosti skladeb a obsah "Hail The Abyss" naaranžoval a propracoval ještě do většího detailu. Těžiště desky spočívá na bedrech spíše pochodových, méně konfliktních kompozic s výraznějšími refrény ("In The Eye Of Heaven", "On The Wings Of Cosmic Fire"). Vyloženě agresivních momentů již tolik není, "Blood Of Slaves" nebo "Velvet Damnation" sice koušou, nicméně i jejich ostří je brzy nemilosrdně obroušeno atmosférickou mlhou či bohatým melodickým přílivem. Odkaz DISSECTION je i tak všudypřítomný (i textově), zejména rozjezd "Acheronian Cult" je skutečně jako vystřižený z druhého velkého alba nödtveidtovců. Ale THULCANDRA se jako obvykle ohlíží i k jiným inspiračním vzorům, jako jsou UNANIMATED a nebo NECROPHOBIC, kteří se zhmotňují třeba v již jednou zmíněné "On The Wings Of Cosmic Fire". A já osobně se vsadím, že tahle kapela stála i za názvem skladby "As I Walk Through The Gateway", což je přesně fráze, jež Tobias Sidegård (toho času ještě mimo věznici) cedí skrze zuby v "Blinded By Light, Enlightened By Darkness", úvodní skladbě na "Hrimthursum", páté to řadovce NECROPHOBIC. Ruku v ruce s onou zjemňující filosofií jde i zvuk, jenž je hezky vyčištěný, již prost oné syrovosti, kterou disponovaly stylotvorné záznamy z poloviny devadesátek.

"Hail The Abyss" je určitě nejepičtější album v kariéře THULCANDRA. Němci zvolnili a v některých ohledech se lehce odklonili od pevně stanovených worship receptur a zkusili se vydat vlastním směrem. Důkazem může být třeba poslední "The Final Closure", výpravná atmosférická skladba s feelingem HYPOCRISY, kterou bychom na albech DISSECTION hledali jen marně. Naopak je škoda, že "Hail The Abyss" je až příliš hodné album a chybí mu špinavější a přesto stále hitové skladby, jako svého času byly "In Blood And Fire" a především pak "Frozen Kingdom". Inu, ač se to na první pohled nemusí zdát, někdy je lepší šlápnout na zrezivělou konzervu v bahnitém rybníku než požitkářsky nakračovat po měkkých bohatě vyšívaných poduškách.